METAL - LINE

BRNĚNSKÝ MASAKR
BLACK-GRINDOVOU PILOU

aneb

CHLÍV NA MELODCE. ALE POŘÁDNEJ! 

Report / Christmassacre Festival vol. 8 / 6MAS, Asgard, Pigsty (vystoupení Hypnos zrušeno) / čtvrtek 23. prosince 2010, od 20 h. / Brno, Melodka 

Na tenhle melodkovskej fesťák jsem se připravil fakt stylově – v FT Records jsem odpoledne koupil nové, bluesové CD hráče bývalých hard rockových skupin Krabat a Detto Toma Jegra. Uplynulo pár hodin a já se ocitl v pogu grindu a blacku - a drtilo a mlelo mne to, až jsem byl z toho celej černej.

Třebaže na plakátech - důsledně vylepených po celém jádru Brna – byli zmrtvýchvstalí HYPNOS psáni písmem 4x větším než ostatní účinkující, nakonec kvůli zdravotnímu stavu jednoho ze svých členů nevystoupili.  Škoda. Fesťák se nám tak smrskl na trio, které ovšem neúčastí jmenované tuzemské legendy nijak netrpělo, a její nepřítomnost všem přítomným bohatě vynahradilo. Však také vstupné bylo z původních 150 Kč sníženo velmi vstřícně takřka na polovinu, tj. 80 Kč.

A hned bylo plno. A pogo. A to už při první kapele, kterou byli crust-grindoví Brňáci 6MAS (dle oficiálních zdrojů vyslovujte česky „šest mas“, třebaže se samozřejmě nabízí především anglická parafráze SixMas, čili Merry SixMas :-); no tak si vyberte – povoleno je zřejmě obojí).

Crust-grind? Ajajaj, já totiž nejsem milovníkem obdobného stylu, a tudíž jsem musel pohledat, co vlastně spojení crust-grind znamená. Google mi vyhodil jednu smysluplnou definici, dle níž se jedná o fúzi dvou stylů – crust punku a grind coru. Když jsem pak ještě zkusil vyhledat pojem crust punk, vybafla na mne tak šílená definice, že jsem toho radši nechal a udělal jsem si sám pro sebě závěr, že crust-grind je vlastně soulož brutálního punku s brutálním corem. Uf. A teď mne za tenhle závěr můžete drtit, až z toho budu černej.

Nicméně kapela v čele s mimořádně sympatickým „chrchlíkem“ Obstíkem byla sympatická vlastně celá. Jednak měl Obstík na sobě tričko s hlemýžděm, což je v kontextu s prezentovanou muzikou docela solidní provokace, jednak má dotyčný „herec“ úžasná gesta a grimasy, jednak kromě grindového operního vokálu dokáže pět též čistě (tedy skoro...), jednak mne zaujala témata i pojetí skladeb, jednak byly dost dobrý hlášky mezi písničkami a jednak to celou dobu dost dobře šlapalo.

Koneckonců, o něčem vypovídají již samotné názvy songů: Prázdniny v supermarketu, Sláva vítězům, smrt poraženým (protestsong proti olympiádě v Pekingu, resp. proti „míru“ ve „válce“) anebo třeba výmluvné Fuck Punk Superstars (tak mne napadá, nedalo by se to použít i jako Fuck Metal Superstars???).

Hoši, přestože mne tenhle žánr hudebně příliš nebaví (naživo je to ještě dobré, ale nedokážu si představit, že bych si koupil desku), tak Vy máte moje obrovské sympatie, byli jste pódiově dobří a dost jste mne bavili: o co větší jste měli nad sebou samými nadhled, o to více jsem věřil, že to všechno myslíte kurewsky vážně.  A to je dost dobrý.

Z výše řečeného postupně vyplývá, proč jsem na Melodku vlastně šel: kvůli black metalovým ASGARD: hudebně elita, věrností underground. Může být v muzice vůbec vzácnější kombinace?

Asgard však „nepřivezl“ do Brna jenom sebe, ale též zajímavou dvoj-scénu, kterou máte možnost vidět v naší fotogalerii a kterou symbolicky dotvářelo triko kytaristy Pačesse, se symbolem tří věží pocházejících z dema Asgardu natočeného roku 1997. 

Mystickou intro scénu obstarala kromě zmíněné vizuální stránky skladba Řeka smrti z aktuální desky Asgardu Zlověstné časy, kterýžto kotouček byl následován též peckami jako Pohár a meč, Založení říše, anebo onou titulní.

EP Bezmocné nebe bývá již tradičně na koncertech zastoupeno klipovkou V plamenech, a ani tentokrát tomu nebylo jinak.

Co Asgard – jakožto historická kapela – dělá dle mého skromného soudu velmi dobře, je brousení do historie. A to do historie demosnímkové, z níž nám kluci demonstrovali vzorek  jak z nahrávky Asgard 1997, totiž stejnojmennou a titulní písničku Asgard, tak i vzácný kousek z dema Hraběnka Bathory (1995), song zvaný Spojenými silami (málem jsem se uklepl a napsal Spíjenými silami).  Srdce undergroundové plesalo, a to i přesto, že obě citovaná dema jsou digitalizována prostřednictvím CD Bezmocné nebe, resp. Kletba krále Stacha.

A propos - Kletba krále Stacha je dnes už kultovní projekt, který musel nadchnout každého pravověrného black metalistu, a nadchnul dokonce i mne, který ortodoxním black metalistou rozhodně nejsem (mými prioritními žánry jsou hard rock a zpěvný heavy metal). O to více však oceňuji působení tak skvělých kapel, jako jsou Asgard.

Ze svého debutu zahrála formace mimo jiné Zradu (tak ta jim ve smyslu zachování žánru myslím nehrozí), a taktéž moji zamilovanou Vítejte krále (tak ta jim možná za pár let hrozí, protože jsou prostě fakt dobří). Hmm, je to trochu jako cestopis – abyste poznali místo zvané Asgard, nestačí číst, musíte jej navštívit...  takže když nestačí číst, proč tohle vlastně píšu? No vlastně proto, abyste Asgard třebas navštívili!  

A pakliže mohu mít ke koncepci celého vystoupení Asgardu jediný podnět, pak je to tento: navrhoval bych v koncertní program zařadit šlágr Defeated Lože vyvrhelovo, neboť se jedná o skladbu mimořádného hudebního charakteru, která do stylového pojetí Asgard bez problémů zapadá (jmenovatel Pačess), a představuje zaručený hit – když jsem tenhle flák slyšel pořádně poprvé, ještě tři dny jsem si notoval slogan „Tělo červům, duši čertu, osudové prokletí“, na čemž určitě není ničehož špatného, ovšem pokud bych si takto výrazně nenotoval i vedle klientů v práci...i když...ono nás to čeká možná úplně všechny, to akorát někteří „bohatší“ čekají, že je čeká něco lepšího. 

Posléze jsem si po Asgardsetu šel zakoupit červencové CD Hypnos, nazvané Halfway To Hell - Bruno, díky! Navíc vedle nestál nikdo jiný než Igor (Redblack, Root), který utrousil vtipnou poznámku, že tohle mají v Redblacku taky. S úsměvem jsem zamumlal cosi jako že je dobrej (nic údernějšího mne nenapadlo), zakoupil mini a maxi hypnotické CD a valil zpátky před stejdž.  Mimochodem, Redblack je nejlepší obchod na světě, sehnali mi totiž všechny Pestilence, heč - Igore, dík!

Vyškovští grind-hard-coroví PIGSTY patří v rámci tuzemska k nejlepším ve svém žánru; hmm, asi ne nadarmo mají na svém BZ profilu přes dvanáct set fanoušků. A tak nám na Melodku, jejíž kotel bych v tu chvíli zaplněný úplně nejvíc, přivezli – dle vlastních slov – pár „koled“.

Že je to grind jak sviňa, jsem rozpoznal ihned po odstranění regulačního ventilu – nerozpoznal jsem totiž od tohoto okamžiku jediné slovo. Tedy, abych nelhal – první slova, která jsem rozluštil, byla „Kurva do piči“, a krátce na to sousloví označující další píseň Démon alkohol. Holt něčemu asi fakt rozumím... Tohle byla navíc krásná, lyrická, romantická balada, jež zklidnila rozjívené ucho mé.

Nemohu si odpustit poznámku ke zpěvu: to, že leckteří „tenoři“ dokáží kromě čistého zpěvu zpívat i chrchlákem, to ještě chápu - sice mne to fascinuje, ale chápu to. Ovšem jak dokáže někdo zpívat chrchelným vokálem hned ve dvou rovinách, tj. jakýmsi klasickým chrchlákem, a vedle toho ještě odkudtahaným(?) havraním skřehotem, to už je prostě nad moje chápání. Ale abych nezapomněl - bylo to moc pěkné.  

Že mají tahle brutálně milá chlapčiska smysl pro humor, dokazují i jejich „covery“, například ten, který byl uveden jako „Věrnej – Manowar – Kings of Metal“. Ha ha, mazec totální. Řečeno Vašimi vlastními slovy – Manowar by měl asi radost. A řečeno mými slovy – no ještěže na Melodce nebyl :-). 

Že nemají ani grind coroví muzikanti lehký život, dokázala údajně prasklá struna, která však způsobila následky, jako kdyby prasklo celé pódium – přestávka totiž trvala snad čtvrt hodiny. Nicméně i přes tuto sabotáž osudu se kapelka opět solidně rozběhla a ještě nějakou tu „vánoční“ nám s chutí zapěla.

No, co můžu dodat, i když tento žánr – jak již shora naznačeno – nikterak nezbožňuji?

Že Pigsty měli drajv, měli šmrnc, a měli zasloužený úspěch. Přátelé, gratuluji Vám, takhle na mne působí člověk, s jehož pojetím se sice neztotožňuji, ale kterého si vážím za to, jak je pevný a jak si stojí za svým.

Zkrátka - ať žije chlív.

P.S.: Ale pořádnej!  

Zdraví Dědek, fotky Míťas.