METAL - LINE

PRÁÁÁÁÁÁSK !!! A je to tady ! Hned ve druhém čísle našeho fanzinu vám servírujeme specialitu, která pořádně vypálí ty vaše nenasytné, po hromadách informací donekonečna lačnící chřtány. Trojstranu, jež nezadržitelně startuje právě tímto odstavcem, jsme totiž zasvětili žijící legendě, kvartetu Debustrol, pro nějž je symptomatická nejen už nějakou dobu trvající výrazná popularita, ale které se vyznačuje především i stálým razantním vývojem své tvorby. Obě uvedené skutečnosti společně pak způsobují, že chce-li někdo věrně mapovat české rockové dění, těžko si dovolí tuhle skupinu ignorovat.

Martina Kolínského, jejího leadera, jsem si na Stormu "odchytil" hned po vystoupení. Velmi ochotně souhlasil s rozhovorem, kvůli jehož klidné realizaci jsme prchli před vřavou dB z areálu festivalu do idylického zeleného prostředí nedaleké tramvajové smyčky. A stejně jako se na tamější komárovské konečné pravidelně točí vozy MHD, i my s Kolinsem jsme tam otáčeli jednotlivé stránky příběhu, příběhu zvaného Debustrol. Již samotný nadpis ovšem zcela zřetelně napovídá to, co také můžete sami zanedlouho zjistit - interview není v žádném případě tematicky jednostranné, naopak, dozvíte se z něj možná více, než by v tuto chvíli bylo bezpodmínečně nutné.

1. Od vydání vašeho druhého studiového alba už uplynula doba dostatečně dlouhá na to, aby se dal shrnout jeho účinek. Řekni mi tedy, kolik jste prodali nosičů, jaké byly odezvy, zda se podepsalo na vaší popularitě - prostě celkově, jak s vámi zatočilo...

- Podle oficiálních zpráv se druhé desky prodalo zhruba 15 000 kusů, které nám také Monitor zaplatil. Součástí propagace bylo turné, díky němuž se nám podařilo projet většinu velkých měst, čili v současné době příliš nekoncertujeme. Z toho důvodu teď v létě rádi přijímáme účast na festivalech, jako je dnešní Storm, neboť je dobré si takto zahrát a prostě se lidem připomenout. Navíc Debustrol bývá při těchto příležitostech stále považován za jeden z hřebů večera, a to mne těší. Pořád tak cítíme, že jsme tam, kde máme být, že neupadáme. Což jsme myslím potvrdili i dnešním vystoupením. Jinak s námi druhé LP zatočilo tím způsobem, že jsme odešli od Monitoru a přestoupili k firmě Popron Music, u níž budeme také natáčet své další album.

2. Já bych se ale ještě rád věnoval tomu předchozímu. Na ztvárnění jeho rozevíracího dvojobalu se podílel i malíř science-fiction Martin Zhouf, známý z časopisu Ikarie. Pokud vím, první jeho obalovou prací bylo elpíčko Krabathoru. Zaujal vás právě tímto počinem, a proto jste mu nabídli spolupráci, nebo jste se k němu dostali jinak?

- No tak LP Krabathoru nás určitě nezajímalo, protože to se mi vůbec nelíbí. Ale my jsme prostě měli určitý nápad, jak by to mělo vypadat, a šéf naší tehdejší fy pan Kočandrle přišel s tím, že ví o tomto člověkovi, o Zhoufovi, který by to zrealizoval, a tak to namaloval on.

3. S materiálem "dvojky" vám autorsky vypomohl i producent Miloš Doležal, mj. napsal slova ke dvěma skladbám. Nebyl to ale trochu odvážný krok, když Dodo má tvůrčí zkušenosti přeci jen spíše jako kytarista než textař?

- Asi takhle: ve studiu si už nemůžeš vybírat, a když texty nebyly zcela v pořádku, tak jsme je holt museli udělat s ním. Dá se říct, že Dodo jich upravoval takřka většinu, ale ty dva jsme mu dali jako autorské, přece by to nedělal zadarmo. Kromě toho se podílel i jako skladatel, to se týká zrovna titulního songu, k němuž jsme dělali hudbu spolu.

4. Tvrdíte, že s Doležalem máte nejen profesionální vztahy, ale že je i váš velmi dobrý přítel. Můžeš tedy prozradit, jaký on je v soukromí, tedy po lidské stránce?

- Nevím, já do něj nevidím, ale vycházíme spolu zatím kamarádsky a doufám, že se to nepokazí.

5. Jak jsem četl vaše interview pro Rock And Pop z října 92, tak do studia jste jeli s tím, že natočíte buď bombu, nebo sračku, poněvadž nic mezi tím nemůže být. Přičemž podle vás se zrodila bomba. Ovšem ve 2. letošním čísle Rock Reportu je naopak zachyceno vaše poznání, že se o bombu nejedná. Určitě není těžké si domyslet, co sloučením těchto dvou výroků vychází...

- No, je to tak: ta deska skutečně žádnou bombou není. Říkám to vážně, domnívám se, že máme na daleko lepší věci.

6. Nebude jistě na škodu, když kapitolu o vašem druhém LP uzavřeme nějakým špekem. Přičichněme k tomu, který má souvislost již s vaším debutem. Neuropatologa jste sice svým hudebním vzorům, skupině Slayer, posílali, leč odpověď nepřišla. A tak jste se nechali slyšet, že svoji dvojku už nebudete posílat, ale že jim ji při vhodné příležitosti vnutíte přímo do rukou a počkáte, dokud si ji neposlechnou. Jak jste v tom daleko?

- Ha ha ha, to řekl Cizák, když byl ožralej... Ne, v tomto směru jsme vůbec nic nepodnikali, to byl jen takovej kec...

7. Dobrá, přesuneme se tedy o album dál. Téma třetího studiového snímku jsi už nakousl.

- Takže jak jsem řekl, toto elpíčko budeme natáčet u fy Popron Music, a sice letos v listopadu, přičemž vyjít by mělo v polovině února příštího roku. Spolupracovat s námi na něm bude s největší pravděpodobností opět Miloš Doležal.

8. Hudební materiál už je určitě z větší části vytvořen, zkus mne tedy poněkud porobněji seznámit s tím, jak asi bude vaše chystaná deska znít. Nedají se třeba očekávat funky metalové tendence? Vždyť svoje sympatie k tomuto žánru jste nikdy nijak neskrývali a naopak jste prohlásili, že případné takto směrované nápady hodláte v rámci Debustrolu normálně realizovat!

- Ne, funky metal to určitě nebude. Je sice pravda, že materál už máme téměř hotový, ale nevím, jak bych ho charakterizoval. Řeknu ti asi tolik: za prvé bude album melodické, a to dost, za druhé na něm budu zpívat, dost zpívat, alespoň se pokusím, a za třetí to bude opravdu dost jiné než ty dvě předchozí studiovky. Asi jak se lišila dvojka od jedničky, tak se bude lišit trojka od dvojky, čili si z toho něco vymysli. Konkrétně máme připraveny kromě dvou balad (!!) skladby většinou ve středním tempu, s takovými pro Debustrol vyloženě charakteristickými kytarovými riffy a hlavně s úplně jiným zpěvem. Ten jsem změnil, resp. chci změnit, poněvadž zatím samozřejmě nevím, jak to bude vypadat ve studiu, ale domnívám se, že to půjde. Docela se na ten normální hlas cejtím.

9. A přemýšlel jsi vůbec někdy o tom, jak dlouho se hodláš věnovat aktivní činnosti v kapele? Myslíš, že v případě neutuchající úspěšnosti bys to mohl táhnout třeba až do takového věku, jakým nyní disponuje Jiří Valter z Rootu?

Ha ha, to ti tedy nepovím. Každopádně já se muzikou zaobírám dost vážně, už nejen tím, že mám svého soukromého učitele na kytaru a zpěv. Prostě když se hudbou živím, tak bych ji chtěl dělat pořádně. To jsi třeba měl možnost při našem dnešním bloku vidět, jak jsme ve skladbě Protest udělali takové boogie, takže již trošku něco víme, ale stále to není ono. Nicméně jsem přesvědčen, že jdeme od desky k desce dopředu, a tak bude hlavně důležité, jakou nám Popron zvládne udělat reklamu atd. Teď všechno to, zdali budeme dělat Debustrol i dál, záleží na třetí desce, ta je prostě rozhodující. Můžeš si vzpomenout třeba na Reign in Blood, Master of Puppets, Number of the Beast, to jsou všechno třetí desky skupin, které byly absolutně nejlepší. Třetí LP bývá vlastně přelom každé kapely. Ne druhé, to musí potvrdit první, což se v našem případě stalo, ale třetí, to musí obě předchozí překonat, a proto na tom teď šíleně záleží. To je buď anebo, skutečně.

10. A otázka, která na tu předchozí navazuje: chtěl bys po skončením s hraním zůstat u muziky, nebo přeskočit na nějakou odlišnou kolej?

- Je samozřejmé, že o těchto věcech přemýšlím, ale zatím hraji. Kromě toho mám ovšem i jiné záliby, kupříkladu hodně čtu a vůbec se literárně rozvíjím, protože mám i docela čas, neboť se věnuji muzice a nechodím do práce. Ale je jasné, že když mne přestane živit hudba, tak budu muset začít něco dělat, to není žádná legrace, žít ze vzduchu nemůžeš.

11. Když jsme u těch knížek, co tě třeba nejvíce zajímá?

- Například mám velmi rád Edgara Allana Poea, teď dokonce čtu Freudovy spisy. A také jsem si přečetl Kmotra (autor Mario Puzo - pozn. red.), což je vlastně o italské mafii v Americe, a musím říct, že to je tedy velká síla. - Čili takovéto věci.

12. A neláká tě třeba vidina vlastního nahrávacího studia? Teď to dost letí - když někdo skoncuje s aktivní hudební činností, tak se vrtne do studia a má zase postaráno...

- Ale všimni si, že muzikanti, kteří to dělají, tady většinou byli i za komunismu a vydělali na to v úplně jiných podmínkách.

13. Aha, takže tobě hudba zase tolik nevynáší!

- Ne, nevynáší. Já si s Debustrolem sotva vydělám na živobytí. A na to, že jsem si koupil celkem solidní věci co se Marshalla a kytary týká, ale tím to končí.

14. A nemáš nutkání dělat něco komerčnějšího, abys na tom byl finančně lépe?

- Podívej, já mám rozdělané takové překvapení, nevím, jak to lidé vezmou, ale budu dělat ještě jednu kapelu. A hlavně mám teď dost nabídek jako zpěvák, jelikož jsem přišel na to, že dokážu zpívat i jiným způsobem. Čili to všechno je otázka budoucnosti. Je mi jasné jedno, Debustrolem se neuživím, a proto budu v každém případě pracovat ještě na něčem jiném.

15. Takže přeci jen komerce...?

- To záleží na tom, co si pod tím pojmem představuješ.

16. Např. že změkčíš a napodobíš styly, které jsou momentálně nejpopulárnější.

- Tak to ne, ani jedno, ani druhé. Já si vždycky budu hrát to, co se líbí mně. Ovšem komerce ve smyslu obchodním tam být musí, to je jasné, jinak tu desku neprodáš. Rozumíš, ty lidi to musí chytnout, musí si pustit písničku, která má melodii. Debustrol sice hraje relativně tvrdě, ale všude má alespoň nějakou melodii, takže se lidé mohou přidat a křičet. Ovšem viz třeba Terminator, ten hraje také rychle, jenže tu melodii, o níž mluvím, jaksi postrádá. Proč se mi teď třeba líbí Kabát? Poněvadž je založen na vysloveně jednoduchých melodiích, i když na druhé straně u něj je toho na můj vkus zase až příliš.

17. Jak tě tak poslouchám, řekni mi na závěr upřímně jednu věc: přináší ti hudba v životě plné uspokojení a jsi díky ní opravdu šťasten, anebo ti i přesto něco chybí?

- Chybí. Není to ono... Víš, mne hrozně mrzí, že jsme se upjali na jednu škatulku, a nejhorší je, že ty to chceš změnit, ale ti lidé okolo tebe se toho bojí. A o tomhle jsme už také jednali s Doležalem, neboť ta třetí deska se formuje skutečně jinak. A já ji chci jinou, protože to, co hrajeme, se už dál hrát nedá, to musíme změnit. Já chci hrát podle srdce. Já už poslouchám jinou muziku, nehustím si do hlavy žádný deathy, mne to nezajímá. Poslouchám hudbu, kde něco je. A proto opravdu ta deska, jak jsme ji teď připravili my sami bez Doda, je podstatně jiná. A jsem přesvědčen o tom, že lidem se bude líbit tak 3krát 4krát více než ty předchozí. Jak už jsem řekl, jsou na ní třeba dvě balady, tedy pomalé písničky. Představ si Debustrol, jak hraje pomalou písničku! Já se prostě domnívám, že na to se budou posluchači vyloženě těšit, poněvadž si to ani nedokážou představit, a také si to budou kvůli tomu pouštět. Však my také chceme na pomalou skladbu udělat i klip, a na tom základě prodávat celou desku. Já osobně považuji za bombu, že Metallica tady tohle první dokázala, že skupina, jež hrála nářezy typu Whiplash, najednou vymrskla ploužák, z něhož byli všichni hotoví. A v případě Debustrolu teď záleží na dohodě s Popron Music a Milošem Doležalem, takže uvidíme...


Uvidíme - a v únoru snad i uslyšíme. Třetí studiový long play Debustrolu se rýsuje doopravdy zajímavě a o jaký kus jím skupina pokročí kupředu, to si změříme příští rok. Pro tuto chvíli nezbývá nic jiného, než vyřídit Kolinsův pozdrav příznivcům a rozloučit se.

Safra, začínám se nějak vrtět... Že by mě to chytlo už teď? Jako by náznaky takové té toužebné, dětské nedočkavosti. No vážně, mami, kolikrát se ještě vyspím, než vyjde novej Debustrol?

Dědek