Fejeton na Štepána aneb když si Dědek koleduje
Tak si to představte - koneckonců, určitě jste to zažili: píše se noc, třeba zrovna na Štěpána čas 01:16 hodin, dopsali jste nějakej ten „mizernej“ článek pro web, Skajp je „prázdnej“ – přátelé spí, a Vám začne být smutno.
Ale nakonec, proč smutno zrovna teď, když je „smutno“ vlastně furt? Do noci mi tady zní skladby z Jegrova Jukeboxu 2010 (poté, co jsem přehrál jeho Charlieho The Bombera hned v obou alternativách, totiž deb
utové Jenom půl a novinkové Šťastný dny přijdou), a mně se začíná zdát, že ten relativní smutek z tohoto slzavého údolí střídán jest relativní radostí. Slza přece může být i projevem radosti nad tím, že kromě naprosto hnusných „člověků“ znáte i ty krásné a dobré. Mám veliké štěstí, že jich fakt pár znám. Jmenovat je nebudu, oni moc dobře vědí.
Tom Jegr mi tu furt hraje, a sekunduje mu noc. A sekunduje mu moc. Jak dobře chápete, „moc“ jako že „mnoho“, nikoli jako ta moc zmrvená. Vážím si lidí, kteří svůj život a svoji práci žijí poctivě. Kde jest zájem, poctivý zájem, jest i výsledek: poctivý výsledek. A proto jsou poctivé jak desky Toma Jegra, tak i životy pár lidí, které znám (sakra, to je ale patetický).
Možná jsem teď v noci trochu naměkko, ale furt lepší, než kdybych byl úplně natvrdo :-) Poctivost nemusí vždy znamenat Radost, ale mnohokrát ano.
Takže, Tome, my si vlastně rozumíme - já vím, šťastný dny PŘIJDOU. Vadí, že jenom o berlích?
Tady Dědek, 2:13 (drobné úpravy ráno).