Fejeton: Pitomec Den, pitomec Dědek
V práci jsme měli tento týden děsné vedro (v kanceláři až 30 stupňů), a tak jsem si řekl, že si vezmu jeden den dovolenou. Konkrétně ve středu. Krásně se tím přepůlí týden a člověku je tak nějak líííííp.
Probudil jsem se ráno cca v šest hodin, bohužel tak, jak mám zažito v týdenním pracovním režimu, a cítil děsivou žízeň. No co jsem si tak asi měl dát? Sladkou limonádu? (vylučuji kolové nápoje, neb mám vysoký tlak). Kávu vyřazuji z téhož důvodu. Čaj s neprobádanými teiny? - No tak jsem si dal samozřejmě ten nejlepší mok na světě, mok pěnivý.
A k němu jsem si pustil nějaké to cédéčko: Kuře v hodinkách s Mišíkem, Eagleheart: Moment Of Life... a najednou to prasklo: muzika ztichla a nebylo NIC. Říkal jsem si - hmmm, vypadl proud (zkontroloval jsem pojistky v bytě), takže někdo určitě zavolá do elektrárny a přiběhnou „zřízenci s anténou“ (Titanic) a všechno bude fajn (Žentour). Nicméně jsem se neubránil pocitu, že nemůže být většího pitomce na světě než Dědka, kterej když si vezme jeden den dovolenou, aby poslouchal cédéčka, tak mu vypnou proud.
Piva přibývala, nicméně přehrávač byl stále mrtvola. Tudíž jsem vyrazil do přízemí našeho domu, abych prokoukl tzv. generální jističe. Byla to groteskní situace, když jsem s hlavou zabořenou do dvířek lokální elektrické stanice a vystrčenou prdelí navlečenou do bombarďáků zaslechl „Elektrika nejde, máte to napsaný tady aj na vratech!“ Tudíž opět jsem byl u toho jako pitomec, což mne ovšem po těch letech nijak neudivuje – jsem na to zvyklý. Dotyčnému pracovníkovi jsem slušně poděkoval za užitečnou informaci a jal se číst.
Na letáku bylo napsáno, že výpadek bude trvat od 8 do 10 hodin. Psalo se 7:45; do bytu jsem se vrátil jako zpráskanej pes. Myšlenky, že nebudu poslouchat CD, ale zapnu si počítač nebo udělám v topinkovači topinku, vzaly za své záhy poté, kdy jsem si uvědomil, že i tohle VŠECHNO je na elektriku. Moje myšlenky v té depresívní situaci dozrály až tak daleko, že jsem si říkal, že si snad pustím plyn (mám moc rád hemenex).
Jenomže šunka s vejci není muzika. Naštěstí jsem si uvědomil, že máme doma rádio na kliku. Na kliku (generátor) a na baterky. A tak jsem po letech poslouchal opět rozhlas: Anetu Langerovou, Iron Maiden, a také řadu věcí, které jsem nepoznal (anebo u nichž mi neřekli), od koho jsou.
Jak tak hezky poslouchám, najednou mi bliklo – v kuchyni se rozbliklo rádio, resp. jeho digitální čas, a já vykřikl radostí: už to zapojili! Psalo se 9.45. Strčil jsem do přehrávače bluesrockového Garyho Moorea, a - pitomec Dědek se najednou cítil hrozně fajn, a vůbec, ale vůbec mu nevadilo, že je ten den tak nějak...prostě pitomej.
Tady Dědek.