Poprvé, podruhé, potřetí...
Tak si tak večer sedím, poslouchám, popíjím, a občas spolknu nějakou tu španělskou olivu.
Poprvé jsem tuhle desku slyšel v roce 2006, tedy když aktuálně vyšla, u mého ostravského bratra Paula. Tehdy jsem si sice říkal, no není to špatný, ale hlouběji mne to ještě nezasáhlo.
Některý minulý týden jsem si onohle CD koupil v bazárku za 90 Kč. A těch pět let udělalo své. Stejně jako jsem mezitím začal díky Tomu Jegrovi úspěšně pronikat do tajů blues, začal jsem úspěšně pronikat i do tajů téhle desky, která se s blues rovněž výrazně potkává.
Michal Prokop: POPRVÉ NAPOSLEDY. Prokopovo tehdejší řadové album po sedmnácti letech. Je dobré úplně celé, ale nejvýraznějšími hity jsou pak zřejmě songy 64, Tullamore Dew, Vedro nad Prahou a Zloději času.
Vynikající rocková hudba, s básnickými texty Pavla Šruta a charakteristickým, tichým i vypjatým Prokopovým zpěvem, je tak silná, že Vám zesílí každou náladu: tu radostnou i tu bolestnou, takže se vždycky dostanete buď na samotný vrchol, nebo na ono pomyslné „dno“. A jelikož radost a bolest se nebezpečně těsně, „tělo na tělo“ stýkají, tak vždycky na onom maximu proklouznete do té druhé sféry, čímž je Vaše radost výraznější o kontrast bolesti a Vaše bolest je nakonec trochu radostnější.
Chce se parafrázovat text a pokojem řvát „Brno má žízeň jako aligátor / a hospody jsou vypitý,“ anebo tichounce meditovat při slovech „Bez lásky, bez ženy / ve městě spánku / zaživa zazděný / sám na dně džbánku / s tou holkou prodejnou – s Tullamore Dew“.
Mimochodem, ono magické sousloví Tullamore Dew mi připomnělo silný moment po prvním koncertu nového Kernu v Dolních Kounicích dne 14. 5. 2011, kdy nás uprostřed ranní noci nechal zpěvák Pavel Vacek docela štědře upíjet z jeho láhve Tullamore Dew, pročež jsem následně v reportu použil obrat „na Dolní Kounice padala rosa z Tullamore“ - za který mne Pavlík posléze pochválil, což mi udělalo opět velikou upřímnou radost.
No a tak si tu desku pouštím poprvé...a podruhé, potřetí...a bojím se okamžiku, kdy si ji pustím naposledy.
Olivy už takřka došly, a něco si musím nechat na zítra. Tudíž už jenom sedím, poslouchám a popíjím. Sám na dně džbánku? To jistě možná ano, proč ne. Ale s tou Tullamore to bude trochu jinak.
Holka zrzavá? - Jo, ta je můj BrouCzech...(poznámka: BrouCzech = novopacké světlé pivo desítka, které zrovna popíjím).
Tady Dědek.