METAL - LINE

Tak si tak ležím. A vzpomínám, kde jsem včera byl. A s utěšením zjišťuju, že si to pamatuju. A nemůžu spát. A možná proto nemůžu spát, že si to pamatuju. Tedy ne že bych prováděl cosi, co bych si radši nepamatoval, ale zřejmě jsem se nepropil do té úplně správné spací nálady.

Tak si tak sedím. A přemýšlím, co si dám. Znám jednu šelmu, která se nad ránem hodí: Pardál Tom. A tak jsem si dal jednoho Toma (CD Charlie The Bomber s Tomem Jegrem) a jednoho Pardála. Famózní blues rock se mi zrcadlil na poloprázdné láhvi českobudějovického Pardála a za oknem ještě skoro nesvítalo. A bylo mi krásně. Jaký to kontrast - minulej týden mne v práci stihli jacísi kokoti rozčilit svojí hloupostí, o níž si myslíme, že vždycky vyvěrá jenom z těch ostatních. Ne. V té hlouposti jsem viděl sám sebe, všechny svoje chyby, arogance a nemoudrosti, jichž jsem se stihl za těch pár let života dopustit. Hmm, narozdíl od některých ostatních jsem se aspoň zkusil poučit. Aspoň jsem to kurva zkusil.

Tak si tak stojím. Stojím si za svým - aby nedošlo k omylu. :-) Stojím, padám, chtělo by se říct společně s Tublatankou. Padat, znovu zas vstát, chtělo by se říct společně se starým (byť zcenzurovaným) Arakainem. Když padáš, tak vstávej, chtělo by se říct společně s........novým Arakainem. Vždycky je důvod vstát. A někteří lidé to vědí lépe než my samotní. Tak si tak říkám, že i přes všechny starosti  tohoto světa je mi vlastně docela dobře. Asi něco podobného, jako když Filip Topol s Psími Vojáky zhudebnil jednu starodávnou „ódu na radost“ s názvem Žiju: „Jsem tady / nevím na jak dlouho / musím umřít / nevím kdy / putuji a nevím kam / při tom všem je mi docela dobře / i když sám nevím proč.“  Ehm ehm, kam se vlastně hrabe geniální Albert Camus se svým Cizincem? :-)))

Tak si tak přemýšlím. Přemýšlím, že se těším. Na jednu akci, která se bude konat dnes. Která to je? Dozvíte se asi nejpozději zítra, kdy by měl být na našich stránkách report.

Tak asi tak. 

Tady Dědek.