METAL - LINE

Poprvé jsem brněnskou power metalovou kapelu Eagleheart uslyšel v říjnu 2007 na Favále v rámci turné s Kernem a z jejich živého projevu jsem byl nadšen. Síla jejich produkce byla úchvatná, strhující. Následně zakoupené první CD (mini-CD) Black Sun mne jen upevnilo v přesvědčení, že tahle banda je na české podmínky vynikající.

Pokud v jejich tvorbě nebudete hledat přílišnou originalitu a absolutní technickou dokonalost, ale budete ji posuzovat z hlediska toho, zda se při ní nudíte či nikoliv, musí vám vyjít maximální hodnocení. Vzory kapely - Helloween? Gamma Ray? (jakou náhodou má zpěvák Vojta Šimoník přezdívku Kai?), na mne osobně produkce Eagleheart dýchá pocitovou, melancholickou atmosférou švédských Nocturnal Rites, ale o to nejde. Ta deska prostě nenudí a to je hlavní.

Samozřejmě, je tu jedna výhoda, že se jedná o mini-CD stopáže cca 20 minut, ale to je výhoda pouze zdánlivá. Ne nadarmo bývá totiž trendem světových kapel dělat desky i více než hodinové, s jejichž zvyšující se délkou narůstá jistota, že každý si v tom větším chumlu nalezne to své, zatímco krátká deska může skončit dřív, než se vám vůbec stačí něco zalíbit. U Black Sunu tohle posledně citované riziko nehrozí.

Mini-CD čítá pět položek, z toho jedno povedené náladové intro Into Eternity (jeho báječná atmosféra mi připomněla nezapomenutelné okamžiky klasických inter staré metalové školy, jako např. Tears of Madness z alba Heart of Darkness německých Grave Digger) a dvě verze titulní skladby (jedna zkrácená, tzv. radio edit, s použitím violoncella). Právě Black Sun je nádherná valivá věc, zatímco zbývající Buried Alive a Time Has Come (s lyrickou předehrou) jsou řízné vypalovačky s výrazným podílem speed metalu. To vše při zachování výrazných melodií, bez nichž hudba není hudbou, se silnými refrény. A instrumentálně jsou Eagleheart velmi zruční chlapci a zpěvák velkou nadějí.

Album je nacucané energií, která do vás srší a startuje vás k rozličným tělocvičným úkonům, a to i díky velmi solidnímu zvuku, v němž nejsou potlačeny kytary, které jsou prostě základem metalu; rovněž výhradně anglické texty sem dobře zapadají, a pocitovost hudby pak šikovně vizuálně doplňuje modrý, takřka "lynchovsky" laděný obal. Inu, podařená věcička, tenhleten Black Sun.

Nutno však podotknout, že tato placka je dokumentem schopností Eagleheart z května 2005, kdy bylo album natočeno, a od té doby udělali chlapci přeci jen pokrok. Nezbývá proto než se radovat, že skupina nedávno uzavřela s českým vydavatelstvím Metal Swamp smlouvu na vydání jejich nově natočeného alba (již full-lenght) Moment of Life, tudíž se myslím máme na co těšit.

Mnohé zkušenější kapely by asi mohly Eagleheartu řadu věcí vytknout, mám však takový "futuristický" dojem, že poučky v tomto případě nejsou vhodné. Staré pořekadlo totiž říká neuč orla lítat, a pakliže ten orel má poctivé metalové srdíčko, tak to myslím platí dvojnásob...


Post scriptum: Já vím, že když jsem dal 100 %, tak jsem vyčerpal maximum, a pakliže ta další deska bude ještě lepší, tak jsem v pasti. Ale zase na druhou stranu - ubírat jenom proto, že se kapela stále zlepšuje, to mi připadá hloupé. 100 % podle mne Eagleheartu za Black Sun patří, a pokud těch příštích 100 % bude tak říkajíc v ještě tvrdší měně, tak to pro celý český metal bude jenom dobře.

A možná nejenom pro ten český...