METAL - LINE

Report / Kern / středa 20. 10. 2010, 20.10 h. / Brno, Favál

Po takřka třech letech se neuvěřitelné stalo skutkem, a možná i hudební událostí roku. V magické datum několika dvacítek a desítek (na čepu ovšem jedenáctka) byl narvaný brněnský Favál svědkem znovuzrození vynikající hard rockové skupiny Kern, bez nadsázky kultu až legendy svého žánru, jedné z nejvýraznějších skupin tvrdého rocku u nás. Zájem byl obrovský – cca 90 % vstupenek totiž bylo rozebráno v předprodeji. 

Tradiční nešvar tuzemských muzikantů, problém pozdních začátků, se tentokrát nekonal. Výjimečná událost si vždy žádá precizní provedení, a tak přesně ve 20 hodin 10 minut na pódium nastoupili bratři Vodičkové, kytarista Tony a bubeník Karlos, společně s basákem Liborem Machatou a druhým kytarákem Slávkem Karáskem, a nastartovali elektrickou bouři zbrusu novou skladbou z pověstného Tonyho šuplíku, majestátní instrumentálkou Tisíc rán odloučení, která svým názvem jednak parafrázuje letitý hit kapely Milion týdnů loučení a jednak symbolizuje dobu skoro tří let, kdy byl Kern nečinný.

A pak to vypuklo naplno. Do prchajících tónů tklivých šesti strun zahřměly akordy, které zná v České republice i ten, kdo metal vůbec neposlouchá: Blízko nás. Favál vyjekl, a publikem byl vřele přivítán i nový sólový interpret skupiny: po odchodu Jaroslava Alberta Kronka do tělesa Alband se Kern dlouho nemohl „rozhoupat“ pro jiného zpěváka, až se rozhodl – možná překvapivě - pro zpěvačku, a tak nyní na pódium vtrhla jedna z nejlepších tuzemských rockových „div“ vůbec, Zdeňka Kotačková, známá ze svého dřívějšího úspěšného působení v bandech SRO a Ynnity a ze současného hostování ve Stejšnu.  

Její mimořádně dravý pěvecký projev dodal proslulému refrénu i celému songu nový, fantastický rozměr, a já byl rád, že slogan „jít domů teď s tím se nepočítá“ konečně zazněl v té fázi koncertu, kdy se s odchodem domů opravdu nepočítá.

Kern nenechává přítomným fans vydechnout ani další písní – hitovka A zítra zase, ozdobená třemi Triangly, potažmo Trianglem Zlatým, plynule navazuje na stejně ověnčené Blízko nás, a na ni pro změnu navazují svižní Jsme lidé. Kotačková pěje Kronkovy party naprosto famózním způsobem, až se nechce věřit, že tohle není ten původní Kern. Wow!   

Teprve s další písní přichází zvolnění: Není větší síly z druhého singlu Kernu z roku 1988, aby ihned následovala vypalovačka brutálního kalibru, jedna z nejrychlejších písní, jakou kdy Kern nahrál – Sprinter z téhož supraphonského singlu.

Zdeňka Kotačková, promlouvající k publiku na střídačku s Liborem Machatou, si již dávno získala svým výjimečným zpěvem i zjevem (je to prostě též sexy baba!) divácké sympatie, a tak si přítomné posluchačstvo plně užívá další písně.

Pravda - koncepčně, resp. dramaturgicky byl kernovský přerod ze zpěváka na zpěvačku trochu obtížný, jelikož některé texty musely doznat změny, ale Kern to zvládl na výbornou, a tak sálem mohla zaznít i skladba jako například Fernetový oči, v níž verš „neholím si tvář“ byl transformován na „smutnou mívám tvář“. I když na druhou stranu je fakt, že Zdeňce Kotačkové bychom určitě věřili i ono původní, že tvář si tedy fakt neholí...:-)

Zhruba v polovině programu vkládá Kern na jakési uvolnění další novou skladbu, Dost fajn pocit, kompozici s možnými hitovými ambicemi. Posléze vybuchuje Exploze (jinak též Exploze snů), a já mám pocit, že celá produkce Kernu mne asi roztrhne; krásný pocit narušuje jenom stoupající vedro a vydýchaný vzduch, které způsobují, že výpary z davu se neúprosně vracejí v podobě ze stropu kapajících vod.

Oddechnout nové zpěvačce dává instrumentálka Óda na radost, z níž by měl určitě radost jak pan Beethoven, tak chlapci z Rainbow. Mám z ní radost i já – nechtíc se na mne totiž tiskne jistá příslušnice mladé generace, takže se ochotně houpám do rytmu s jejími bodrými ňadry.

A pak nastává jistý zlom – ze zákulisí se zpěvačka Zdeňka kupodivu nevrací, slova se ujímá Libor Machata a hovoří o jakémsi legendárním hostovi, kterého prý za chvíli na Favále uvítáme. Netrvá dlouho, a na pódium vchází host nejčestnější – bývalý zpěvák skupiny Kern Jaroslav Albert Kronek!

Lidi skoro šílí, a Jarda je uklidňuje větou: „Nebojte, zase bude líp.“ Než dozní jeho slova a vstřícná reakce publika, už se Faválem rozléhají nádherné tóny Zídky bláznů. Jarda si písničku evidentně vychutnává, stejně jako celý sál: „Ta víra cest / že jdeš si na svou pěst / už nás nerozdělí...“

Kdo nebyl přítomen, ten aplaus si těžko představí. Jenomže času nezbývá, a Kern s „hostem Kronkem“ střílí další pecku, Miss aut; už jsem se bál, že ji bude zpívat zpěvačka, a bude z toho po textové stránce lesbian song :-).

Svůj třískladbový set zakončuje J.A.K. kompozicí To jsme my z druhého alba Kernu Lovci žen, a i přes zoufalé volání fanoušků o přídavek mizí po mnoha pozdravech v zákulisí.  

Fans „uklidňuje“ Kern opět se Zdeňkou, jednak jejími slovy „Nebojte, Jarda tady na Favále nebyl naposled“, a druhak baladou Zapomenutí muži, která publikum stmelila ještě víc než doposud.  Vzpomínka na naše statečné anglické letce ve jménu Royal Air Force nemůže nechat nikoho klidným, takže se přistihnu, že prostě z toho všeho fakt skoro brečím...a jak se dívám kolem sebe, nejsem úplně sám.

Vypjatou emocionální atmosféru mírní speciální cover, písnička s textem Libora Machaty Sextánka Marjánka z produkce jeho bočního projektu CI5, kterou si zazpíval sám Velký Tygr. A tož mne tak nějak napadlo – ta „sousedka“ s těmi ňadry, nejmenuje se náhodou Marie? A není ze sexty???

V sobotu ne, to je další pecka, kterou srdceryvně vystřihla Zdeňka Kotačková. Originální pódiovou stylizací této písně byla skutečnost, že zpěvačka zpívala sedíc vzadu, zatímco na jejím místě, tedy v čele kapely, hrál kytarista Perry; důvod byl jasný – právě Slávek Karásek tuhle písničku totiž kdysi dávno složil. Navíc celý život byl Slávek spíše v pozadí celého Kernu, takže proč si jednou neužít svoji chvíli slávy? :-). A opět jsme prožili drobnou textovou úpravu v rámci ženského rodu typu: „bosá a vzhůru jsem nebezpečná“.

Třetí a poslední nová skladba se jmenovala možná trochu strašlivě Víc už nic, ale naštěstí to nebyla prognóza programu tohoto večera, protože se přeci jen pár písní ještě hrálo.

V první řadě „bluesové“ Všední známosti, které sedly nové sestavě jako ulité, a obdobně laděné Ráno má punc, jehož text byl pokud se nepletu taktéž drobně upraven.

Kotačková měla pravdu, že Jarda tady na Favále nezpíval naposled. V samotném závěru se tento charismatický zpěvák opět zjevil, aby si nejprve se Zdeňkou střihl duet Černej kocour (geniálně si vzájemně rozdělili mužské a ženské party ve slokách a společně „zařvali“ refrén) a posléze duet č. 2, kdy opětovně hrané a zpívané Blízko nás začalo nasvědčovat tomu, že tenhleten krásný a výjimečný večer  již bohužel končí.

Dozněly tóny Blízko nás, ale Favál rozhodně neutichl. Pronikavé „Je-ště jednu, je-ště jednu!“ vrátilo muzikanty během chvilky zpět na stejdž, a ti překvapili dvěma lyrickými fláky: ploužákem Stokrát za život z první desky Kernu, a úplně závěrečnou bombou z repertoáru skupiny SRO Čas květů. A který ze zpěváků zpíval kterou píseň, to snad ani nemusím prozrazovat...   

...to fakt nemusím prozrazovat, protože jste všichni na Favále byli. Vím to, viděl jsem Vás tam.

Playlist:  Tisíc rán odloučení, Blízko nás, A zítra zase, Jsme lidé, Není větší síly, Sprinter, Fernetový oči, Dost fajn pocit, Exploze, Óda na radost, Zídka bláznů, Miss aut, To jsme my, Zapomenutí muži, Sextánka Marjánka, V sobotu ne, Víc už nic, Všední známosti, Ráno má punc, Černý kocour, Blízko nás, Stokrát za život, Čas květů

Poznámka:  tento report má čistě fabulační charakter, je čirým výmyslem autora, s cílem potěšit čtenáře a vybudit Kern z letargie, a z hlediska prezentovaných údajů s Kernem doposud nespojených se nezakládá na jakýchkoli k tomuto datu reálných indiciích.

Fotky: č. 1 - koláž, č. 2 - archiv Metal-line, č. 3 a 4 - převzaty z kern-remember.com (stejně jako logo skupiny Kern)