SLAYER: South Of Heaven (1988)
Známka: 1
Při vší úctě k Dědkově minirecenzi, ve které vyzdvihl kvality další slayerovské fošny „Seasons In the Abyss“ a jehož názor naprosto sdílím, nelze též opomenout album bezprostředně následující po glorifikovaném „Reign In Blood“. Pro mě je to album, které představuje mou první srážku se Slayer, která má lví podíl na faktu, že jsem cca ve čtrnácti letech věku svého přičuchl k extrémnějšímu metalovému kalibru. Výše uvedené mistrovské kusy se k mým uším dostaly až později a tak „South Of Heaven“, oproti „Reign“ strukturovanější, více heavy a nesporně pestřejší, vykoplo dveře vedoucí jak k dalším zběsilostem (které jsem pak začal hltat jak hladový vlčák), tak i směrem k méně nátlakovým a variabilnějším způsobům projevu (na Voivod a Atheist taky dojde). Jakou sílu toto prvotní setkání mělo, mi došlo až téměř deset let, kdy jsem si album pořídil na CD a v klidu domova pustil. Deset let od prvního poslechu jakoby neexistovalo, mrazení se dostavilo se stejnou intenzitou a šlehy jako „South Of Heaven“, „Silent Scream“, „Live Undead“, „Ghosts Of War“ nebo závěrečná „Spill the Blood“ bez větší újmy přežily už bezmála čtvrtstoletí a spolehlivě fungují, tedy na mou maličkost určitě.
Medyed
Komentáře
Přehled komentářů
Pravdu díš, chlape Medyede. South Of Heaven je taky naprostej majstrštyk, kterej se nikdy neoposlouchá. Díky moc za tuhle minirecenzi, na mou maličkost to funguje též :-). Tady Dědek.














Je to tak
(Dědek, 4. 1. 2012 22:17)