Variace na kompilace... Titanic
VARIACE NA KOMPILACE
aneb
VŠUDE NEJEDEN TITANIC
Poznámka: Koncept tohoto článku vznikl ještě před koncertem v Poličce.
V dobách tak říkajíc dějinných, kdy máme Titaniky dva (hmm, myslím, že to není až tak špatná situace – kdyby lidi na původním Titaniku měli namísto žádného k dispozici dva, myslím, že by se následně až tak sugestivně nekymáceli umrzlí v ledové vodě), jsem se dočkal nevídaných, ale slýchaných věcí.
Totiž kompilací s účastí Titaniku. Kterého? Jednoho.
Listuji si tak deskami ve svém oblíbeném antikvariátu v Brně na Kapucínském náměstí, když narazím na letitou kompilaci slovenského Opusu s názvem „Ver mi!“ z roku 1989. Kompilaci za dvacku.
Je paradoxem socialistických dějin, že tenhle sampler nezahrnuje jenom slovenské kapely, ale taky jednu...brněnskou. TITANIC. Znalci vědí – když zkostnatělý český Supraphon nehodlal vydat Titaniku debutové album, slovenský Opus měl dočista jiný manažerský čich. A dobrý čich, neb debutové desky Titaniku Metal Celebration se vzápětí prodalo cca 120 000 kusů a v hlasování posluchačů Větrníku se za rok 1989 stala deskou roku.
A tak když Opus v roce 1989 vydal svůj hitový kompilát Ver mi!, s kapelami a interprety jako Elán, Team, Lojzo, Gravis, Zenit, Júlia Hečková a Plus, Peter Nagy a Indigo, Richard Műller a Banket, nemohl na něm chybět ani Titanic. Prezentovaný Metalovým svátkem Mirka Horňáka se určitě v prostřed
í svých poprockových kolegů neztratil. Ani nemusím mít Van Goghovo ucho (závěrečná pecka Elánu), abych moc dobře slyšel, jak Titanic moc dobře zní.
To bylo někdy v úterý. A ve středu jsem v Levných knihách koupil další kompilaci zahrnující též Titanic, a sice výběr nazvaný Český rock 90. léta (vydavatelství B.M.S. 2007) , na němž kromě Vítkova kvarteta, Vildy Čoka, Burmy Jones anebo např. Pavla Rotha naleznete třeba – Titanic. Tentokrát se skladbou Figurina, konkrétně verze s Bronislavem Mikulincem, pocházející z alba Rockové balady z roku 1995. No nekupte to jako sběratelský kousek za 39 kachliček. Unikátní sampler.
A jak tak přemýšlím o kompilacích, napadlo mne, že by mohla být zajímavá též jedna nezvyklá kompilace Titaniku. Jak známo, slovo kompilace znamená v podstatě „dát něco dohromady“. A tak bych dal dohromady Titanic. Dvojí Titanic.
Jak to myslím? No prostě bych na jeden koncert a jedno pódium postavil oba Titaniky, starý i nový. Losem bych určil, kdo bude hrát první a kdo druhý, a nechal bych na jedné akci zahrát jak Titanic kolem Milana Hanáka, tak Titanic okolo Ivana Racina. Věřím tomu, že zájem o takovou výjimečnou akci by byl docela solidní. A jako doprovodný program pro matky s dětmi by se mohl promítat velkofilm Jamese Camerona :-).
Hmmmm, tato myšlenka mi začíná připadat natolik zajímavá, až mne skoro mrzí, že nejsem pořadatel...
Tady Dědek.