METAL - LINE - UNDERGROUND RECORDS - Recenze CD Denetu Krev

Recenze CD Denetu Krev

3. 1. 2009

NAKAŽLIVÁ BRUTÁLNÍ JÍZDA

aneb

NECHTE STŘÍKAT KREV

Rok vydání: 2007 (původní nahrávka 1992)
Edice: CD

Vrcholy CD: skladby Mortuary, Lágr Mogodan, Najdi Svoji Smrt, The Wings Of Fame, a rovněž remasterovaný zvuk
Propadáky CD: žádné
Zajímavosti CD: obsahuje videobonus z roku 2007

Hodnocení CD: 95 %

Když jsem si četl recenzi na tohle album v jistém nejmenovaném webzinu, tak pokud bych tohle CD neznal, musel bych nabýt dojmu, že mám před sebou průměrný či spíše podprůměrný hudební počin, který nestojí za bližší pozornost. Přitom ve skutečnosti jde o jednu z nejlepších desek českého metalu, a to i z pohledu dnešní doby, jde o dílo, kterému k honosnému přívlastku "mistrovské" chybí jenom maličkatý krůček.

Proč je album tak dobré? Odpověď není složitá - ostravský Denet v čele s "kouzelníkem" Jarkem Opielou vyprodukoval v roce 1992 něco, co u nás docela chybělo - tzv. deathrash metal, tedy organickou sloučeninu death a thrash metalu jednak s výraznými melodickými nápady, jednak s perfektní rytmikou. Deska neskutečně šlape, svou nadupaností je srovnatelná s těmi nejzdařilejšími výtvory tvrdého metalu nás, namátkou mne napadá srovnání s výjimečnou šlapavostí debustrolského Neuropatologa. Krev v některých momentech takřka puká energií, je nabitá tak, že z ní máte chvílemi v tom nejlepším slova smyslu pocit přeplněného měchu, který musí každou chvíli rupnout - např. asi největší a nejznámější hit placky Mortuary nebo závěrečné Najdi Svoji Smrt jsou jízdy jako blázen.

CD ale dokáže i krásně zvolnit, takže na něm najdete i úžasný "Death-Metallikovský" ploužák (The Wings Of Fame) anebo alespoň atmosférické vybrnkávací vstupy (Escape From Civilization).

Tempo se nápaditě mění, ale tyto změny působí nenásilně, písničky vždycky drží dobře pohromadě.

Opiela kromě klasického hrdelního chrchláku dokáže v oněch volnějších skladbách čistě zpívat, což je určitě sympatické osvěžení. A instrumentálně je album výborné.

Po textové stránce je nutno jednak zmínit, že šestero českých skladeb je okořeněno dvěma anglickými (pozor, nenechte se mýlit, píseň Mortuary je v češtině). Opielovi jistě promineme dobovou čechoangličtinu, přeci jen, psal se rok 1992 a anglicky zpívat je navíc něco jiného než mluvit.

Po obsahové stránce pracují texty s tématy pro tento žánr typickými: smrt, krev, násilí... ovšem za těmito obrazy se vždycky skrývá přinejmenším snaha o hlubší výpověď, vždyť již o názvech některých pecek by se dalo poměrně obsáhle přemýšlet a napadly by Vás k nim jistě různorodé významy (Nakažlivá Brutální zběsilost, Pouta nenávisti nebo Najdi Svoji Smrt).

Skvělému vyznění alba napomáhá velmi výrazně vynikající zvuk. Vydavatelství Underground Records (viz jeho samostatná rubrika na našem webu) patří obrovský dík, že přineslo nahrávku, která byla parádním způsobem remasterovaná. Zvuk kytar je plný a ocelově řízný, tak trochu mi připomíná sound alba Consuming Impulse od Pestilence, přitom slyšet je i krásně dunivá basa. Originalitou Denetu je v rámci bicích nástrojů údajně záměrný specifický zvuk virblu, jehož zvonivě vysoký tón Vás sice zpočátku bude asi rušit, postupně si na něj však zvyknete a nakonec nebudete chtít nic jiného.

Že má Denet smysl pro humor, je patrné z obalu CD - viz onen krví kreslený strojírenský rys na kachličkách. Navíc té babě na obalu to moc sluší, i když vypadá jak řezníkova dcera...

Jako bonus jsou na CD zařazeny texty (nejsou na obalu, ale přímo na CD formou textových souborů) a zejména unikátní videozáznam z novodobého koncertu Denetu z roku 2007.

Ve své době byl Denet tak trochu zjevením a tenhle demáč byl považován za nakažlivou, brutálně svěží vlnu v tuzemských metalových vodách. Ani po těch letech tahle nahrávka neztratila nic ze svého kouzla - je vynikající a podle mého názoru představuje jednu z nejlepších dlouhohrajících (? - trvá pouhých třicet minut, ale to mi vůbec nevadí, naopak) desek českého metalu.

A co že jí tedy chybí do plných 100 %? Ne, těch chybějících 5 procentních bodů určitě není za tu angličtinu, to by nebylo fér. Ale přeci jen, některé pasáže nejsou tak geniální jak ty ostatní, jsou - řekněme - standardní. Možná sice o to víc vedle nich vyniknou ty mistrovské, ale tento jistý nesporný rozdíl je právě oněch 5 % v mém hodnocení.

O to ale vlastně vůbec nejde, jestli dolů jedno, pět nebo deset procent. Podstatné je, že tahle deska určitě není průměrná či podprůměrná, tahle deska je skvělá. Je to deska, která Vaší reprosoustavě prořízne tepnu, a já osobně nechám velmi rád ze svých repráků cákat tuhletu Krev...

Dědek.