METAL - LINE

"Teď, když nám utekl Křížek, tak stejně zase všichni budete chodit jenom na Arakain, co?"

Tímto článkem se snad podaří splatit dluh další skvělé, dnes již bohužel neexistující české heavy metalové kapele, pražskému Vitacitu, kterým prošlo tolik výjimečných muzikantských osobností tuzemského tvrdého rocku: Ladislav Křížek, Miloš DODO Doležal, Danny Horyna, Luděk Adámek, Karel Adam, Pavel Kuře Hejč, Daniel Hafstein, ale i Lukáš Doksanský nebo Libor Matejčik; s Vitacitem si dokonce zazpívala i Lucie Bílá.

Ač to zní možná neuvěřitelně, skupina Vitacit byla založena v roce 1976 (to mi byl zrovna rok), podle jistých zdrojů se ale její počátky odvíjejí už od roku 1972; nikoli však v Praze, ale v Roztokách u Prahy. Ze zakládajících členů zbyl do dalších dob pouze kytarista Pavel Kuře Hejč, který byl při založení ještě základní školou povinný. Málokdo už dnes ví, že Vitacit zakládal rovněž basák Karel Adam (později např. Kreyson, dnes ABBand Aleše Brichty). V prvopočátcích měl Vitacit v sestavě i klávesy a hrál např. Dívku s perlami ve vlasech od maďarské Omegy, s vlastním textem.

Směrodatné pro první slavnou éru Vitacitu se stává v roce 1978 příchod zpěváka Danna Zeppelina Horyny. Už tehdy tak band disponoval z dnešního pohledu docela slavnou sestavou: zpěv Horyna, kytary Hejč a Jiří Loffelmann, basa Adam a na bicí Václav Pokorný.

V Praze začíná Vitacit koncertovat někdy kolem roku 1981 a způsobuje tam docela slušný vichr. Je slovní hříčkou osudu, že v roce 1982 nahrazuje Adama Adámek, tedy Luděk Adámek, a už v této době vznikají slavné pecky jako Karetní hráč nebo Vzpomínky na budoucnost, později pak např. Noční město.

V roce 1984 se v historii Vitacitu stala zajímavá věc: sice se mu podařilo ve studiu Českého rozhlasu natočit 4 profi-nahrávky, ale ty nakonec nebyly nikdy vydány.

L.P. 1985 se uzavírá první éra skupiny, jelikož odchází Dann Horyna; pikantní na tom je, že tento tvrdý "zeppelinovský" rocker přijímá angažmá v souboru Kroky Františka Janečka! V rozhovoru pro Melodii 3/86 k tomu Horyna v rozhovoru I. Kučery ml. řekl: "Proč jsem od Vitacitu odešel? No, za prvé v tom byly osobní problémy. Po těch letech tam hrozilo nebezpečí ponorkové nemoci, za druhé tam byli dobří instrumentalisté a přo skládání dávali důraz hlavně na kytarovou linku. Nikdo nedokázal složit melodickou linku, která by mi vyhovovala. To je problém většiny bigbítů u nás, pro instrumentalisty jsou kytarové laufy přednější než zpěv, který by však měl být podle mne finální záležitostí, protože tomu dává tvář." Možná však byla z cit. rozhovoru pro osvětlení Horynova odchodu ještě důležitější jeho následná slova: "Jako profesionál jsem musel začít spolupracovat s nějakou profesionální kapelou, což Vitacit není, a tak jsem přijal angažmá v programu Kroků Františka Janečka. V podstatě doufám, že se mi za rok dva podaří udělat si natolik jméno ve sdělovacích prostředcích a mezi lidmi, abych si mohl dovolit postavit si vlastní kapelu a vlastní program." (Jak známo, v roce 1988 zakládá Dan Horyna Merlin...).

Vitacitu ale asi bylo metalovými sudičkami předurčeno býti kapelou slavných, byť relativně krátkých etap. Po Horynovi totiž přichází jedna z nejslavnějších postav československého heavy metalu, Láďa Křížek. Byl objeven na výročním koncertě Orientu, jemuž předskakoval TAM, což byla v podstatě Křížkova první známější kapela.

Nabídkou angažmá od renomovaného Vitacitu byl údajně Láďa překvapen, ale samozřejmě přijal. A když se k Vitacitu přidal i Miloš DODO Doležal, Vitacit získal autorský tandem Křížek-Doležal, který ho hnal plnou parou vpřed. A že tehdy tohle duo s Vitacitem pěkně řádilo, pamětníci vědí moc dobře!

Věru hvězdná však byla celá sestava: Křížek, Doležal, Hejč, Adámek, Pokorný! Začala se hrát především vlastní tvorba, což bylo pro další kariéru podstatné. Vznikají pecky Znám svý chyby, To se nesmí stát, Snad odpustíš, Drákula či Já chci se ptát. Vitacit valí nahoru, v anketě kultovního rozhlasového pořadu Větrník získává stříbro v kategorii Objev roku, ve skupinách je na krásném šestém místě.

Vitacit to měl rozjeté skvěle, ale jak už to bývá, v tuto nadějnou chvíli jej zasáhla osudová rána -Láďu Křížka si v roce 1987 jako náhradu za Standu Hranického vybral ostravský Citron. A který metalista dnes doma nemá jeden z posledních koncertů Vitacitu s Láďou Křížkem z pražské Barči, na němž údajně Křížek vůbec poprvé ohlásil svůj odchod jak divákům, tak i svým vlastním spoluhráčům?

Láďa Křížek tehdy před třetí skladbou Tak odhal svou tvář pronesl tato slova:

"Takže dobrý podvečer, na tý naší Barče, a zdraví vás Vitacit, čau! (pár vteřin pauza) Teď vám chci povědět takovou novinku, možná že někteří z vás už jste něco slyšeli, chtěl bych vám říct, že vás mám strašně rád, mám...mám strašně rád Barču, a ještě bych vám chtěl říct - pšššt - ještě bych vám chtěl říct, že vypadá to tak, že dneska jsem tady s Vitacitem naposled, jelikož odcházím (hukot publika), a chtěl bych vás tímto požádat nebo pozvat na poslední tři koncerty v Praze, třináctýho Futurum, patnáctýho Dopravní podniky, osmnáctýho Rokoska, ten bude poslední." (pokud chcete slyšel přímo Láďu viz video pod článkem, pozn. Míťas)

Historicky nedocenitelná a zvukově velice solidní nahrávka představuje jeden z nejdůležitějších záznamů čs. metalového vývoje. A co prohlásil Miloš Doležal po jednom z posledních "křížkovských" koncertů, to jste si přečetli v záhlaví tohoto článku jako motto...

Z pětičlenného složení kapely se tak během několika málo měsíců stává "pouhé" trio, protože Doležal se nakonec rozhodne zpívat sám a na vojnu odchází Pavel Hejč.

V roce 1988 se režisér Radovan Urban rozmýšlel mezi pražskými kapelami Arakain a Vitacit, kterou z nich "obsadí" do svého připravovaného filmu Horká kaše. Nakonec se rozhodl pro Vitacit, s kterým si ve filmu ovšem zazpívala "alespoň" arakainovská Lucie Bílá. Tento svým způsobem zcela unikátní filmový projekt se bohužel nedočkal širšího ocenění, zatím nevyšel ani na DVD a pouze byl několikrát reprízován na stanici CS Film. Pro účely použití ve filmu byly pořízeny nové studiové nahrávky, písní jako Poutník životem, Strach, Já chci se ptát těch králů nebo Peaceman, které jako speciální komplet sice nikdy oficiálně nevyšly, ale tuto kompilaci lze sehnat zejména prostřednictvím Internetu (jedná se o unikátní doprovodný materiál už i z toho důvodu, že ve filmu samozřejmě zazněla pouze část natočeného materiálu).

Poté skupinu opuští bubeník Václav Pokorný, kterého nahrazuje Ivan Polák.

Na přelomu let 1989/1990 Vitacitu vycházejí u Pantonu a Supraphonu první singly - Panton vydává dvě nahrávky natočené pro Horkou kaši, Já chci se ptát a Peaceman, Supraphon v rámci Jandovy edice Rockmapa přichází nejprve s SP Strach/Poutník životem (Vitacit byl s Poutníkem účasten rovněž na LP Rockmapa) a později i se singlem Spadla klec/Drakula.

V září 1990 se Vitacitu i jeho fanoušci konečně dočkávají, i když se značným časovým zdržením, debutového alba Vzhůru přes oceán (vydavatel Multisonic). Dle internetové Encyklopaedie Metallum mu měl již v roce 1989 předcházet singl s titulní skladbou Vzhůru přes oceán/Nerovný boj, ale osobně se přiznám, že ten jsem narozdíl od oněch předchozích nikdy neviděl a jeho obal není zobrazen ani na oficiálním webu vitacit.cz.

Jak se však zdá, Vitacit začíná být geniálnímu Dodovi malý. Jak v bookletu k zatím poslední Dodově desce Nejvyšší vibrace napsal Jiří Hroch Kaiser - cit.: "Po odchodu Ladislava Křížka z kapely padá veškerá odpovědnost za kapelu na Milošova bedra. Nemalou energii vkládá i do zdokonalení svého zpěvu. Všem, kteří tehdy Miloše znali, bylo tak trochu ve skrytu duše jasné, že mu za chvíli budou křídla domácí kapely malá."

V květnu 1991 tak hraje Dodo s Vitacitem prozatím naposledy. Při vystoupení v pražské Lucerně fanouškům sděluje, že odlétá do USA studovat kytarovou školu.

To, co potkalo po revoluci řadu jiných metalových kapel, totiž výrazná změna stylu (namátkou též Citron nebo Motorband), se nevyhnulo ani Vitacitu. Zřejmě ve stylu "když bez Doda, tak jinak" se tvoří nová sestava, která se rozhodne hrát pod zavedenou visačkou Vitacit street rock! Ve složení zpěv Fanny Stehlík, kytary Hejč a Petr Kocour, basa Adámek a na bicí Štěpán Smetáček. V době natáčení alba Máte se hnout byl s kapelou pořízen rozhovor, který vyšel v Melodii z června 1992 a v němž na otázku, jak to bylo s Dodem, odpovídá Luděk Adámek následovně: "Tak v prvý řadě, když odjížděl do Ameriky, nebylo vůbec jasný, kdy se vrátí. Tvrdil, že základ jsou čtyři měsíce. Jestli se mu povede, zůstane rok, a jestli se chytne, nevrátí se už vůbec. My jsme s Kuřetem zvažovali tři varianty: buď pokračovat s Dodem, až přijede, nebo dělat na svejch projektech a Vitacit nechat jenom na desky a dvacet koncertů za rok, prostě dát to k ledu. A třetí možnost byla, že si najdeme nový lidi." A na další odvážnou otázku M. Kučerové "Když to vezmu podle muziky, kterou jste natočili na elpíčko, a podle projektu, který Dodo připravuje v Pařízkově studiu, je to obojí od sebe natolik jinde, že mám až podezření, že jste si v muzice nemohli moc rozumět..." Adámek říká (sledujte prosím zejména jeho poslední, takřka prorockou větu): "Podívej se na první elpíčko, zjisti si, kdo je autorem písniček, a bude ti všechno jasný. Když s náma začal Dodo hrát, byl repertoár tak půl na půl - starej a novej Vitacit. Po odchodu Ládi Křížka začal Dodo tvrdě prosazovat svoje věci. Byla to jiná muzika, než jsme předtím s Kuřetem ve Vitacitu dělali, takže jsme se museli naučit i jinak hrát. No a po čase docházelo i k osobním sporům. Víš, ono je dobrý, když je v kapele frontman. Ale... Takže jsme se nakonec rozhodli pro variantu nových členů v kapele. Přitom se s Kuřetem shodujem i na tom, že pro Doda je lepší nějaký "Dodo band", tři dobrý muzikanti, kteří budou hrát, co on bude chtít." Psal se rok 1992!

K samotné desce pak Luděk Adámek v závěru cit. rozhovoru pronesl: "V tomhle okamžiku nikdo z nás neví, co tahle deska s lidma udělá."

Dnes už víme, že album Máte se hnout fanoušky nebylo příliš vlídně přijato. Zřejmě i v důsledku neúspěchu nové desky se Vitacit ještě téhož roku rozpadá.

Fans se však ještě před znovuzrozením své kapely dočkali tří nových studiových nahrávek, neboť na bilanční album Ládi Křížka Klíč k mé duši, které vyšlo v roce 1993, byly zařazeny tři hity Vitacitu Já chci se ptát, Snad odpustíš a Drákula, znovunahrané v sestavě Křížek, Hejč, Adámek a na bicí Lukáš Doksanský (dnes bubnuje jak známo v Arakainu).

V roce 1994 se totiž dává dohromady Vitacit v čele s návrativším se frontmanem Milošem Dodo Doležalem, a opět ve hvězdném složení Hejč, Adam a na bicí Dan Hafstein. L.P. 1995 spatří světlo světa album Navostro, která progresívně navazuje na starý dobrý heavy metalový vitacitovský styl. Energie a nápadů je zřejmě tolik, že hned v roce 1996 vychází v podobném vyznění i další deska Zaživa mrtví, na níž Hejče nahradil Libor Matejčik, známý zejména z působení v Motorbandu (dodnes) a Kreysonu.

V těchto dobách svého znovuzrození sice Vitacit stihne předskakovat i Iron Maiden a Alice Cooperovi, avšak název poslední desky Zaživa mrtví jako by předznamenal opětovný konec legendy. Stalo se tak v roce 1998, a zatímco konec to byl opětovný, opětovný návrat je zatím zřejmě v nenávratnu…

Vitacit sice k dnešnímu datu neexistuje, avšak jeho písničky žijí i nadále. Hrají se jak na koncertech Miloše Dodo Doležala, kterého jsme poblíž Brna mohli vidět naposledy např. v září 2008 na festu v Kuřimi, tak na vystoupeních Kreysonu - obě kapely hrají např. největší hit Já chci se ptát těch králů. Tato píseň, spolu s baladou Snad odpustíš, se s Kreysonem dočkaly v roce 2008 i své oficiální videopodoby na DVD z Noci plné hvězd.

A na Vitacit nezapomnělo ani vydavatelství Tommu Records, které v rámci boomu trafikového prodeje CD a DVD zařadilo koncem října 2008 na reedici Křížkova Zlatýho chlapce jako bonus všechny tři pecky Vitacitu z Klíče k mé duši, a Vitacit je songem Snad odpustíš zastoupen i na novém CD téže firmy Rockové balady, taktéž z října 2008.

Dědek.